Absolutně mě překvapilo, že nešlo jen o práci se zbraní nebo snad lépe s nástrojem. Šlo hodně o práci na sobě. Díky našemu víkendu jsem si uvědomil, jak velmi se potřebuji koncentrovat do vlastního středu a zároveň jak je nezbytné být dobře propojený s prostorem a přírodou kolem sebe. Teprve při bdělém vědomí svého nitra a zároveň všeho, co je kolem jsem se trefil, kam jsem měl. A vůbec jsem na to nepotřeboval velké dovednosti. Tělo v pozornosti a jednotě udělalo samo, co bylo potřeba. Je to úžasný zážitek Přítomnosti Vědomí :-)

Velmi si také užívám možnost vyzkoušet si krásné luky a šípy, které jsi všechny pro nás vlastnoručně vyrobil z materiálů z okolní přírody. Viděl jsem Tě při práci se dřevem a uvědomuji si, kolik dovednosti, experimentování a speciálního poznání přírodních zákonů za Tvojí prací stojí. A velmi si cením Tvého přímého a pevného vedení, které je živené pravdou pokorou, kterou poznání přírody přináší.

Nakonec musím říci, že Tvůj víkend ve mě kromě zájmu o lukostřílení a přírodní moudrost odstartoval hlubokou osobní proměnu, směřující k osobní koncentraci bdělosti a k lepšímu spojení s realitou i Zemí, na které se náš příběh odehrává.

Posílám rozhovor se svým dvanáctiletým synem, který je nadšeným účastníkem kurzů lukostřelby. Když se vrátil z prvního kurzu, zářil a bylo vidět, že jeho život dostal nový smysl. Zajímalo mě, proč tam chtěl jet a jaké to pro něj bylo. Pochopila jsem, že za fascinací Indiány stojí zážitek absolutního spojení se sebou, a když mluví Natan o tom, že byl už po první hodině unavený, porozuměla jsem tomu, jak obrovské cvičení vůle pro něj lukostřelba je. Hned napoprvé vydržel střílet celý víkend a bylo vidět, že na sobě umí tvrdě pracovat, když dělá něco hluboce smysluplného.
Kateřina: „Proč jsi jel na kurz lukostřelby?“
Natan: „Zajímá mě střílení ze zbraně, ze starého typu zbraně. Také se hodně zajímám o Indiány, kteří uměli luk opravdu dobře používat.“
Kateřina: „Je něco co Tě překvapilo?“
Natan: „Překvapily mě luky, které Křeček vyrábí. A taky že po hodině střílení je člověk už dost unavený a bolí ho ruce. Jaké to bylo pro Tebe?“
Kateřina: „Pro mě to byl zážitek úplné přítomnosti. Taky pro mě bylo zajímavé, že v lukostřelbě je zásadní nalézání vlastní osy, stejně jako v tanci. Bylo moc příjemné, když mě Křeček opravil a získala jsem díky změně postoje úplně nový pocit.“
Natan: „Jo, když natáhneš luk, musíš vystřelit a nepřemýšlet nad tím. Hned. Jak Ti hlavou bleskne myšlenka, tak se netrefíš.“
Kateřina: „Pro mě to taky byla práce s dechem.“
Natan: „Jo, myslet si na dech je dost těžké, ale moc důležité. Šíp vylétá s výdechem.“

Křeček umí nasměrovat s poklidnou a důmyslnou sympatií. Předá zkušenosti od dýchání,přes míření,střílení až po vytahování hrotu z terče nebo něčího zadku.. dělám si legraci,bezpečnost je na druhém místě,na prvním je zájem a chutˇ :))